Na českém i světovém trhu se to hemží knihami o návycích a já je četla skoro všechny: Zvyk není železná košile, Síla zvyku, Změňte své návyky, 7 návyků skutečně efektivních lidí, Na vrcholu, Changeology, Změna k lepšímu, Proměna, specializované knihy o návycích v jídle od STOBu, o návycích na sport jako je Psychologie aktivního způsobu života, nejznámější Konec prokrastinace a mnoho dalších.

Myslela jsem proto, že mě už nic nepřekvapí. Ale překvapilo.

Nová kniha Atomové návyky od nakladatelství Jan Melvil Publishing je totiž ze všech nejlepší. Integruje mnoho různých poznatků do uceleného systému, zatímco ty předešlé se většinou zaměřují na jeden aspekt nebo na jednu teorii. Většinu jsem přitom teoreticky znala, jako že žádoucí chování musím odměňovat, měla bych změnit své prostředí tak, aby správné chování byla ta nejjednodušší možnost, nebo že nové návyky by měly smysluplně navazovat na ty předchozí. Ale nedělala jsem to, protože jsem nevěděla, jak přesně to zavést do praxe. Až tato prvotina blogera Jamese Cleara mi pomohla opravdu tyto poznatky aplikovat.

Z knihy jsem si dokonce udělala pár výpisků, což většinou nedělám. O pár poznatků se podělím:

  • I ty nejmenší návyky nás zavedou daleko, když je budeme dělat opakovaně. Otočení letadla o 3 stupně skoro nepoznáme, ale při odletu s Los Angeles bychom přistáli v Chicagu místo v New Yorku. Přesně tak návyky fungují: jednorázově nic nezmění, ale díky delšímu časovému období budou v dlouhodobém horizontu mnoho znamenat.
  • Je lepší soustředit se na procesy (jíst zdravě a hýbat se, pravidelně psát) než na cíl (zhubnout, napsat knihu). Výsledky je vlastně mnohdy lepší vůbec neřešit a sledovat jen ty návyky.
  • Klíčové je vydržet přes první fázi. Je normální, že když držíme dietu, ale ani po pár týdnech nezhubneme, demotivuje nás to – ale velmi pravděpodobně pak skončíme těsně před tím, než se začnou dít velké změny. V životě to vidíme všude: Rakovina je 80 % času nepoznatelná a najednou je v celém těle, bambus pět let roste v zemi a pak najednou vyroste pět metrů do výšky za měsíc, dělník tluče stokrát do kamenu, na stoprvní úder se roztříští, při snižování teploty o jeden stupeň z -6 na -5 se neděje nic… -4 nic… -3 nic… ale až překoná nulu, led začne tát, přitom šlo opět jen o jeden stupeň. Je důležité vždy dokázat překonat tento bod, ať jde o jakýkoli návyk.
  • Vítězové a poražení měli stejné cíle. Je nesmysl hledat rozdíl v nich.
  • Naše návyky tvoří naší identitu. Když budeme sportovat, staneme se sportovcem. Když budeme psát, staneme se spisovatelem. Když budeme hrát na hudební nástroj, budeme muzikantem. Když budeme jíst zdravě, budeme zdravým člověkem. Každý čin je přitom jako „hlas“ pro určitou identitu: když sníme zeleninový salát, hlasujeme pro to, stát se zdravým člověkem. Když se naobědváme v MacDonaldu, hlasujeme pro to, stát se tlouštíkem. Jeden hlas mimo nevadí, důležitá je většina.
  • Pokud si chceš vybudovat návyk, učiň ho nápadným. Dej mísu s ovocem na konferenční stolek, tabulku na zapisování návyků na ledničku a měj běžecké boty na očích. Pokud chceš odstranit zlozvyk, musí být nenápadný. Odstěhuj televizi na méně obývané místo, schovej ovladač, nechávej telefon na jediném místě v bytě.
  • Dobrý návyk musí být přitažlivý, špatný návyk odpudivý. Je dobré si dobrý návyk spojit s něčím přitažlivým, například u rotopedu sledovat seriály, u psaní do deníku poslouchat oblíbenou hudbu. Aby byl špatný návyk odpudivý, je dobré si vymyslet nějaký trest – například se domluvit s partnerem, že když se přejím, dám mu určitý obnos peněz. (Nebo je pošlu na účet neoblíbeného politika – to je ještě účinnější 🙂 ) 
  • Snažte se zlozvyky co nejvíce zošklivit.
  • Snažme se být v kontaktu s lidmi, kteří mají životní styl, jež si snažíme osvojit. Komunikujme s lidmi, kteří mají stejné cíle.
  • Dobrý návyk musí být snadný, špatný obtížný. Přizpůsobte prostředí pro nové chování. Dejte budík co nejdál od postele, abyste pro jeho vypnutí museli vstát apod.
  • Dobrý návyk musí být uspokojivý a naopak. Vymyslete okamžité odměny, sledujte pokrok. Je přirozené, že občas vynecháte, ale nikdy nevynechejte dvakrát.
  • Dvouminutové pravidlo: aby byl návyk atomový, musí být zpočátku tak malý, abyste jej splnili do dvou minut. Místo procházky nejprve jen obejděte barák, místo učení si zopakujte pět slovíček. Pomalu přidávejte.

To jsou ty nejzásadnější informace, které jsou v knize krásně obaleny spoustou  příkladů z praxe. A musím říct, že opravdu názorných a zajímavých příkladů – někde mě příklady nudí, ale v této knize mě baví a opravdu mi pomáhají. 

Jedná se bezpochyby o jednu z nejlepších knih, které jsem tento rok četla a doporučuji všem, co bojují s… vlastně ne. Úplně všem bych ji doporučila. Každý z nás totiž může být o něco lepší.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

test 2 test 3