Poslední dny byly peklo. Každým dnem očekávám příchod exekutora kvůli dluhům rodičů a čekám, až přijde zabavit majetek mýho nájemníka, který s tím nemá nic společnýho, ale tak už to chodí. Jsem přesvědčená, že mě za to vyhodí z bytu – což ostatně stejně plánuje udělat, ale zatím mi dal pár měsíců, tak jsem zvědavá, jak zareaguje po soupisu majetku, u kterého nemá jak doložit, že nepatří našim.

Taky mám problémy ve škole, vypadá to, že letos to prostě nedám a budu opakovat ročník. Zase. A zdravotní problémy – zánět zubu, který se musel vytrhnout, a to bez anestezie kvůli lékům, který beru. A taky mě bolí kyčel, kvůli který nemůžu skoro chodit. Pak problémy ve vztahu…

Asi to nezní tak hrozně, ale já jsem na stres hrozně přecitlivělá a bylo toho na mě najednou příliš. Po jedné hrozné hádce s přítelem (kterou jsem zavinila já, protože se poslední dobou chovám jako hysterická krá*a) jsem omdlela a od té doby mám hroznou migrénu a silný úzkosti a jestli se to nezlepší, nechám se opět hospitalizovat, protože mě přepadají dost nebezpečný myšlenky. Cítím se mimo svou kontrolu, jako bych to nebyla já a jako bych nebyla schopná racionálně uvažovat o důsledcích toho, co dělám. To jsem už párkrát zažila a vždycky to dopadlo tím, že jsem udělala něco, co někomu ublížilo nebo v důsledku čehož jsem někoho ztratila, přišla o nějakou příležitost nebo tak. Relativně krátký breakdown ale trvalý důsledky, kvůli kterým mě všichni včetně mě samé vidí jako úplnou trosku a člověka nehodnýho jakýkoli důstojnosti.

Málokdy přemýšlím o minulosti, jsem člověk hodně orientovaný na budoucnost, jsem i přes deprese a všechny problémy optimistka, co se snaží změnit, aby to bylo lepší, nesnáším sebelitování se a utápění v depkách, ale v posledních dnech to na mě dolehlo. 

Pořád se ptám sama sebe, jak se ze mě stalo to, co teď jsem. Jak jsem to mohla dopustit. A jak to, že jsem lidem kolem mně v mém reálném životě úplně ukradená. Proč jsem nikdy neměla žádné přátele. Jestli někdy budu mít. Proč nic nezvládám… Jak jsem už hrozně unavená z toho, jak vždycky všechno podělám… Jestli jsem se tak nějak „vadná“ už narodila, nebo stala v průběhu života… Cítím k sobě obrovskej odpor a taky beznaděj, pocit, že se to nezmění. Vím, že je to jenom pocit a ne pravda, jenže… Už hrozně dlouho se snažím a přitom je všechno pořád jenom horší.

Samozřejmě to není poprvý a vím, že za pár dní nebo týdnů se zase nějak stabilizuju. Jenže k čemu mi to je teď? Cítím se úplně v hajzlu, už několik dní vůbec nespím, všechno mě bolí, nemůžu nic dělat a na nic se soustředit, jsem v obrovským tlaku a napětí. A to mám před sebou těžký zkoušky ve škole, který rozhodnou o tom, jak se bude vyvíjet moje budoucnost.


Trochu paradoxně pořád trvá můj zájem o pozitivní psychologii, jak jsem psala v minulém článku. Pořád od začátku května plánuju začít svůj soukromý Projekt štěstí, který spočívá vlastně v tom, že se každý měsíc budu soustředit na nějaký důležitý aspekt duševní pohody (pěstování vztahů, koníčků, učení se relaxaci a mindfulness, vděčnost..) a přitom monitorovat náladu a průběžně si dělat Beckův test deprese (teď mám 51 bodů). 

Mimochodem, našla jsem tenhle skvělý kurz pro zvládání deprese (+ pracovní sešit) , trochu jsem si ho upravila a musím říct, že je to super. Už jen vytisknout si seznam příjemných aktivit a zhodnotit, kterým z nich jsem se během minulého měsíce věnovala, moc pomohlo. Takže do Projektu štěstí vložím i něco z toho.

Samozřejmě mě inspirovala kniha Projekt štěstí od Gretchen Rubin, což je příběh autorky, která měla v podstatně krásný život, skvělou rodinu, dost peněz, prestižní zaměstnání a podobně, ale ke štěstí ji stále něco chybělo a tak se rozhodla to hledat. Můj se liší v tom, že mám poměrně silnou depresi, ale průběh bude podobný, jen mám samozřejmě jiné úkoly a také definuji štěstí jinak než Gretchen – vycházím z teorie duševní pohody Martina Seligmana, kterou popisuje v knize Vzkvétání a kterou mimochodem taky moc doporučuju. Až budu mít trochu víc energie a síly se soustředit, napíšu na ni recenzi.

Je to už naivní, protože tohle je můj asi desátý blog, asi po milionté se snažím změnit, už zase cítím, že tentokrát to už opravdu půjde – ale to jsem cítila i u minulých, neúspěšných projektů… A já se upřímně divím, že mě stále někdo čte, protože to je v podstatě jedno selhání za druhým a připadá mi, že čtenáři už musí mít pocit, že se z toho nikdy nevyhrabu, když pořád básním o skvělé budoucnosti a přitom se mám pořád hůř a vůbec se mi nedaří jet podle plánu. Přesto vkládám do mého vlastního projektu štěstí velké naděje. V dlouhodobém horizontu, když nepočítám ty poslední dny, se mi díky cvičení Seligmana opravdu daří trochu lépe a snad by to mohlo pokračovat. 

Potřebuju toho změnit spoustu – zhubnout, lépe se učit a připravit se na VŠ, začít se bavit s lidmi, protože jsem opustila všechny bývalé přátele, řešit ty praktické věci jako bydlení a peníze, úplně překopat životní styl a začít chodit ven, hýbat se, najít si přátele, naučit se věci, které jsou samozřejmé, ale já na ně nikdy neměla prostor jako je vaření (i psychiatričku v poslední době zajímá hlavně jestli dělám něco v domácnosti, což mi teda přijde jako dost marginální problém…) a tak. Tak kéž by se dařilo. 

Je super, že se věda začala zabývat štěstím. Nedávno jsem četla knihy jako Pozitivní psychologií proti depresi nebo Průvodce pozitivní psychologií, také O štěstí a smyslu života od Csikszentmihalyiho, pak zmíněný Seligman, Houževnatost od Angely Duckworth… Tak snad to k něčemu bude. Chystám se začít ty vědecký poznatky pořádně aplikovat do praxe.

P.S. Minule jsem psala, že dělám kurz Positive psychology přímo od Seligmana… Tak už ho mám hotový a mám certifikát 🙂 Jsem hrozně ráda organizaci Coursera za poskytnutí Financial aid. 

 

 

Categories: Uncategorized

2 Comments

Teri Jans · 25.4.2018 at 12:47

A já tě budu číst dál, stejně jako sledovat na IG. Protože věřím v to, že to dáš a zvedneš se ze dna. Vím, jak je to hrozně těžké, já sama si tímhle procházela rok, ale už je to za mnou! (Teda až na psychoterapeutku, ale tam chodím ráda.). Drž se a věř v lepší zítřky, musí to přijít :), nesnaž se všechno měnit hned teď, ale jdi na to postupně, pokud bych ti mohla poradit, sama vím, že všechno hned se mi nikdy nepovedlo. Držím dále palce 🙂

Gusta · 12.8.2018 at 17:59

Jak Ti rozumím. . . Jen vtip je v tom, že nemusíš nic prekopavat, furt se snažit… Ve chvíli, kdy pochopíš, že štěstí spočívá ve spokojenosti s nedostatky, skonci i Tvá honba za lepším ja. Rozumím Ti. Taky jsem totiž neurotik:- ) ale ja už motivační diáře zahodila. Je to k ničemu. Jsem dobra totiž už ted! A o tom to je..

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

test 2 test 3
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“ Jan Werich