Jsem nenapravitelná. Každý rok po celý svůj život, co si pamatuju, si dávám novoroční předsevzetí. Samozřejmě jsem to nikdy nedodržela. Přesně před rokem jsem založila tenhle blog a začala právě článkem o předsevzetích. Jako vždy: touto dobou jsem už měla být štíhlejší, studijně úspěšnější, slavnější, bohatší, sečtělejší… Pár drobností jsem splnila, dokončila jsem kurz výživového poradenství, našla svůj dokonalý diář (Konec prokrastinace) a nechala si spravit zuby, ale jinak je to jedna velká tragédie. 

Jedna z nejdůležitějších životních pravd je ta, že právě rady, které nejméně chceme slyšet, fakt fungují. A i když o nich dávno víme, dokonce je jiným sami říkáme, ignorujeme je až do doby, kdy se stane něco opravdu zásadního, co nás pošle ke dnu.

U mě šlo o to, že nemůžu čekat do pondělí/začátku měsíce/začátku roku a pak už budu jiná, nová, lepší. Že změna má být teď a pomalu, postupně. Nikdy nenastane žádná dělicí čára mezi tím, kdo jsem a tím, kým se stanu, život vždycky bude jenom teď.

Že to zní primitivně?

Ve skutečnosti jde o velké uvědomění a i když pro vás ostatní to může být samozřejmé, pravdou je, že všichni máme nějaké podobně primitivní mindfucky, které nám brání v úspěšnosti. A často nám právě to, co chceme změnit, brání v dané změně – flegmatik nad svou flegmatičností mávne rukou, cholerik se na svou povahu naštve, perfekcionista si vytvoří perfektní plán, jak se zbaví perfekcionismu… A snílek jako já si vysní život, v kterém neprodlévá ve snech. A problém pak je, že se můžete snažit jak chcete, měnit svoje návyky, odměňovat se, postupovat krůček po krůčku – ale dokud nezměníte tohle myšlení, prostě neuspějete. Jak trefně říká Dalibor Špok:

Jedním z velkých mýtů, živených mnohými články populární psychologie, je teze, že změnu lze dopředu naplánovat a lze v ní postupovat lineárně, technicky. Stanovit si cíle, které rozmělníme na menší kroky a každý den splníme jeden. Každý den se odměnit. Zapsat si svůj pokrok do tabulky. To jsou postupy, které u některých drobných činností mohou pomoci, pro skutečnou změnu a seberealizaci jsou však asi stejně účinné jako snaha zastavit plně rozjetý tank pečlivě monitorovanou střelbou ze vzduchovky.“

U mě naštěstí pomalu, ale jistě dochází k důležitým aha momentům a já opravdu cítím, že se měním. Pomáhá mi pozitivní psychologie, mindfulness, koučink, terapie (ráda udělám své terapeutce  reklamu- ale je na přímou platbu), ale hlavně přemítání o různých knihách a lidech kolem mě. 

Přesto jsem si dala do nového roku předsevzetí. Napíšu knihu. 

Už párkrát jsem se o tom zmiňovala, tady i na instagramu, ale konečně mám sepsanou osnovu a napsala jsem už několik prvních stránek. Jelikož jde o proces, kterému se budu věnovat postupně celý rok, nejde to uspíšit, ale koncem ledna bych měla mít za sebou tu první kapitolu. Je to největší výzva v mém životě, ale vím, že na to mám a že pokud uspěju, dramaticky to změní můj život.

V plánování se držím všeho, co jsem tu kdy zmiňovala – dodržuji 12týdenní rok, dodržuji metodu Mít vše hotovo, mám diář Konec prokrastinace a využívám jeho metody (i když často ne úplně úspěšně – ale u mě je pokrok už jen to, že si ten plán dne a buzerlístek fakt vyplním…) a tak podobně.

A vím, že to píšu pořád, ale fakt plánuji i začít víc psát na blog, hlavně o osobním rozvoji. 🙂

A co vaše předsevzetí?


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

test 2 test 3
„Člověk, který nikdy neplakal nežil opravdový život!“ Jan Werich